Hledané téma

pátek 21. července 2017

KRANIOSYNOSTÓZA - den 5. a 6.


  • 20. 7. 
8:00
Dobré ráno všem. Po celkem klidné noci nás u vizity čekalo milé překvapení. Doktor nás už dnes odeslal na Plagio kliniku, kde se dětem dělá speciální scan hlavičky, ten se hned převede do PC a pak se individuálně na míru vyrábí ortotická helmička. Tu děti nosí různě dlouhou dobu. Ze začátku je tam doba nošení pár minut, později je nutné nošení 23 hodin denně 7 dní v týdnu. Helmička tak pomůže správně dotvarovat lebku, aby rostla rovnoměrně jak je třeba.

Sdílená radost je větší radost :)
Sedačku moc nemusí, ale v sanitce to byl úsměv od ucha k uchu 

Takže dneska ve 13 hodin jdeme na to! Teď už bude ta příjemnější část - vybrat tu správnou barvu, aby helmička ladila 😊 Nejvíc se mi líbila bílo-růžová se srdíčkama 😁


Při převazu, resp. přelepení a čištění hlavičky sestra opět chtěla malého pokládat (nevím proč, když se jedná o hlavu). Klasicky jsem trvala na svém, že to zvladneme i na klíně, že u mě bude klidnější. Stačil úsměv doktora a sestra se na nic nezmohla. Joník vše pozoroval, ani nepípl a usmíval se. Jizvička má cca 4 cm, je na čele, skoro uprostřed do tvaru obloučku. Stehy jsou samovstřebatelný, tak se vyhneme vydělávání, což je super.

Prý má Harry Potter konkurenci :)
O hodinu pozděj ho čekalo vyndání katetru z třísla. To už bylo nutné v leže. Vyhopla jsem na lehátko, držela ho za ruku, nožičky a utěšovala ho. (Ještě jsem p. doktorce vysvětlovala, jak fungujeme s látkovýma plenkama - koukala jak na zjevení). Cca 7 cm hadička se podařila mlaďounké doktorce rychle vydělat. Takže efektivita 100%. To se mi líbí. Rychle, stručně, jasně, ví, co dělá, dopředu vše a všechno ohlídala, ošéfovala. Navíc s úsměvem a navazáním očního kontaktu. Prostě zn. ideál.


10:30
Teď tak přemýšlím, co bych dělala  kdybychom teď nebyli v nemocnici? Asi bychom doma dodělávali resty, odpoledne si užívali procházky, výlety, vodu, zmrzlinu, taťku, rodinu, cestovali... Ale vlastně bychom byli v našich životech pořád na stejném místě bez hnutí. Tahle zkušenost  i když ve své podstatě negativní, nám toho tolik dala. O to víc si vážíme naší rodiny, která nás od začátku neskutečně podporuje a udělala by pro Jonáška první poslední. Vážíme si obyčejnýho bytí spolu bez jakýchkoliv zvláštností (dřív to taky taky tak bylo, ale trošku jinak). Jsme rádi, že se nám v životě dějí "náhody". A že jich je... Ale to zas jindy v jiným článku.

Teď tajně doufám, že by mohli superrychle vyrobit helmičku, zítra nám ji předat a pápá Ostravo...

15:00
Tak bohužel, helmička bude až v pondělí. Všichni měli naspěch, až na saniťáka s 45 minutovým zpožděním. Omluvil to pomocí a úsměvem, tak aspoň tak... 

Pokud vše půjde podle plánu, v pondělí ráno nás propustí, v 9 si pojedeme vyzvednout helmičku a tradá směr Brno. Mám radost, že jsme to tak rychle zvládli, ale nechci to zakřiknout. Odpočítávám každou minutu a neskutečně se těším domů!!!

Odpoledne jsem přemluvila p. doktorko na procházku. Vůbec se netvářila na nosítko, ale když viděla, jak je malej spokojenej a já šťastná, mohli jsme vyrazit ven. Přijel Mates (taťka 2) s mamkou a můj taťka (děda). Joník sice nespal od rána kvůli cestě sanitkou (tou byl fascinován), čekáním, scanováním a zase cestou zpátky. Takže počkal na návštěvníky a pak s dovolením usnul. My jsme si užili procházku, povídání a nechutnou CocaColu. 😁

Večer jsme si už jen hráli, večeřeli, mazlili se a byli prostě spolu. Venku se hnal déšť, takže jsme slyšeli i ozvěnu z Colours of Ostrava, škoda, že to nebylo víc nahlas. To už by byla třešnička na dortu na tomhle all inclusive pobytu. 

Okusování maminčina kolene je teď moc oblíbená činnost - jak pro koho 😉 
  • 21. 7. 
Vedle na pokoji je maminka s malou holčičkou, která má 5,5 měsíce, ale na svůj věk vůbec nevypadá. Narodila se předčasně o tři měsíce a má srdeční vadu a další potíže. Maminka to i přes slzy zvládá statečně a musím říct, že jsem ráda, že malej má "jen" po operaci. O to víc si uvědomuju, jak je zdraví pro mě čím dál tím důležitější (nevím, jestli to ještě víc jde). Taky víc a víc pociťuju averzi vůči lidem, kteří si svého zdraví neváží a vědomě jej ničí. Mám na mysli kuřáky, feťáky, lidi, co jezdí jako blázni v autě, na motorkách, alkoholiky a lidi, co se utápí v depresích a ze svých problémů viní svět, ale často o nic vážného nejde. No co už, životy jiných lidí nezměním, některé ale možná ovlivním. Jak s oblibou říkám: "Každý svého štěstí strůjcem". A i kdyby se jen jeden člověk u čtení tohoto článku zamyslel nad svým přístupem ke zdraví, beru to jako úspěch.


Odpoledne nás čeká návštěva Jonáškovy tety, strejdy, bratrance a sestřenice a taky taťky s dědou. Snad si to všichni užijeme. :)

Mějte usměvavý den a užívejte si každou minutu na tomhle světě.



S láskou K&J



1 komentář: