Hledané téma

úterý 25. července 2017

KRANIOSYNOSTÓZA - den 6. - 9. (poslední dny v nemocnici, první dny doma)


  • 22. 7. 
Poslední dny jsme si už užívali. Bylo vidět, že Joníka už hlavička tolik nebolí (často s ní narážel do šprušlí v postýlce, převaloval se přes hlavičku a několikrát jsme se i my dva ťukli a vždycky to bylo bez slziček). Užívali jsme si taky to, že jsme tu jen a jen spolu, že maminka nemá tolik povinností jako doma.

Odpoledne už se těšíme zase na našeho taťku a že vyrazíme ven. Sice jen po areálu, ale každá změna je dobrá. Nakonec se radost zdvojnásobila, protože přijel i taťka #2.
Taťka č. 2

Venku jsme pak společně plánovali další den. Kluci vymysleli únos nás dvou. Na tajnačku si vzali autosedačku a na 13 hodin byl domluven sraz před oddělením.

  • 23. 7.

Dopoledne jsem se snažila pobalit nějaký věci, přeprat, co bylo potřeba, dopoledne jsme ještě vyrazili s Jonym do bufetu na svačinku a kafe, venku jsme dováděli na dece a pod stromy, stihli jsem si užít mňamkovej oběd ve dvou, uspat dítko, osprchovat se, sbalit věci a těšit se na plánovaný únos ("Je to rebel!")

Joník je prostě parťák  takže se krásně vzbudil chvilku před jednou hodinou, stačili jsme hodit úsměv na sestry a tradá s taťkama pryč. Za nejbližším rohem jsme nastoupili do auta, méďa nám posloužil jako dokonalé maskování nemocničního náramku. Projeli jsme kolem závory a  hurá, vítej na svobodě. Jeli jsme k taťkovi #2. Miminko jsem vyměnila za štěňátko a užívali jsme si všech návštěv. Pět hodin uteklo jako voda, vyprovodili jsme taťku #1 na vlak do Brna a pak zpátky do nemocniční reality. Večer jsme udržovali sousedské vztahy s maminkou a miminkem. Domluvili jsme dítkům na další den rande. :) Balili jsme poslední věci, po očku sledovali Přátelé (normálně TV nesleduju, ale běžely 4 díly po sobě na Nova2) a myšlenkama už byli doma v Brně.

  • 24. 7. 


Ráno jsme vstávali hned po šesté hodině uklidili pokoj, pobalili věci, vyřídili formality, přebrali propouštěcí zprávu, formuláře pro pojišťovnu a čekali na mamku a strejdu až nás odvezou na Plagiokliniku, která je cca 5 minut autem. Zde jsme měli mít hodinovou konzultaci s úpravou helmičky, ale vše se protáhlo na skoro dvě hodiny. 
Helmička se musela několikrát doupravovat, aby seděla přesně... 
Díky úpravám na silnici, uzavírkám a nepříjemným řidičům nám cesta zabrala mnohem víc času než jsme čekali... 
Doma už nás čekala kočka a povinnosti všedního dne. První den je nutné nosit helmičku pouze jednu hodinu, pak ji zase na hodinu sundat a opakovat to až do večera. Ale i to je ze začátku oříšek. 

Protože Jony usnul, byl hned v přilbičce skoro 2 hodiny. Jonášek se pod helmou hodně potil a to tak, že to vypadalo jako bychom ho čerstvě osprchovali. Na vše jsme připraveni - koupila jsem 100% přírodní mýdlo určené na citlivé dětské vlásky a hlavičky. Používáme ho zatím chvilku, ale nemůžu si zatím vůbec stěžovat. Je to ručně vyráběné mýdlo z Mýdlárny Rozmarýnka - mají úplně super sortiment:




Tělo si ale časem zvykne a upraví si termoregulaci. Zvládli jsme i první kojení s helmičkou - trošku nezvyk, že má velkou hlavu jako melounek a že ho nemůžu hladit po vláskách...


Joníkův nový módní doplněk

Ještě mu ji bude leckdo závidět :-)


A čekala mě nenáviděné vybalování tašek. Odpoledne jsme teď seznamovat helmička vysvětlovali co a jak a užívali jsme si jeden druhého a domácí pohodu.
Doufám že jsi Jonášek na prilbička brzo zvykne a nečekají nás už žádné komplikace. Zatím máme týden speciálního zvykacího režimu. Naštěstí nám počasí přeje a není to tak šílený - i když mytí vlásků 4 krát denně je někdy na odstřel... Hlavně když k tomu máte spoustu povinností, dítě má separační úzkost v plném rozpuku a tatínek přesčasy v práci... 



Musím vám ještě jednou moc moc poděkovat za vaši podporu za vaše zprávy ohlasy a komentáře které nám moc pomáhají to všechno lépe zvládnout a být silní pro Jonáška který to nejvíc potřebuje. ❤



Mějte se krásně a užívejte léta. S láskou 

Kam.

Žádné komentáře:

Okomentovat