ZMĚNA PŘÍJMENÍ - JAK NA TO, aneb proč jsme Veselí?

To si takhle jednou na Facebooku změníte jméno a najednou se spustí lavina dotazů - proč, kde, kdy, jak, byla svatba nebo nebyla, proč to nevíme, kolik to stálo, to jako jde jen tak si změnit jméno, proč jste Veselí, apod.? Přemýšlíte i vy sami, nad změnou příjmení? Tak čtěte dál a budete vědět, jak na to.

Věc se má tak, že už delší dobu nemá Jirka dobré vztahy se svojí rodinou. Jeho vlastní tatínek umřel, když mu bylo 8 roků, jeho maminka žije s jeho nevlastním otcem. Ze začátku, když jsme byli s Jirkou spolu, jsme k nim často jezdili na návštěvy i oni za námi do Brna. Ovšem po čase jsem jim už tolik "nevoněla" nebo jak to jinak říct. Můžu vypíchnout několik slovních útoků na moji osobu, když jsem se Jirky dotkla, držela jej za ruku, dala mu pusu nebo mu nedejbože sedla na klín. Ach, jak hrozně jsem se to chovala ke člověku, kterého miluju! Ano, chápu, že někomu to může vadit, ale i tyhle pocity jdou sdělit mile. Ale v této rodině bohužel - tady se láska neprojevuje, respektive tady není. Možná se tu projevuje v podobě mě neznámé, ale zatím jsem na to nepřišla... Většinu věci, které jsem dělala špatně, jsem se dozvěděla až po několika dnech, kdy jsme odjeli a to jen po telefonu přes Jirku. Poté co mě pan Vícha několikrát nazval, avšak hrdinsky jen po telefonu, pi**, Jirkovi zakázal říkat mu tati, jeho city jsem mu opětovala a řekla mu, ať už nám laskavě přestane ničit život a volat nám. Už nikdy nezavolal. Jirka tak sice dostal několik vzkazů od nevlastního otce, ty ale nechal vzkázat přes mamku:

- Změň si trvalé bydliště!

- Změň si svoje jméno!

- Zaplať mi desetitisíce za výchovné, za bydlení, za to, že jsi užíval můj pozemek, půjčoval si moje auto, že jsem Ti dovezl do Brna televizi a brusle, apod.

- Buď se s Kamilou rozejdeš a vrátíš se, nebo vrátíš auto (to Jirka dostal k narozeninám právě proto, aby je mohl častěji navštěvovat na Severní Moravě).

Takovýchto úžasných (ironie) "přikázání" bylo povícero, ale vypíchla jsem jen ty, co fakt stojí za to! Ti co nás znají, tak ví, že auto jsme asi do týdne jeli hrdě vrátit, protože Jirka věděl, co chce a s kým chce strávit zbytek života. Trvalé bydliště jsme taky hned změnili - Jirku vzali za vlastního moje rodiče a na nějaké "výchovné" jsme se jen vysmáli a nezaplatili ani korunu - proč taky, vždyť to byla jen jeho svobodná vůle, že se "staral" o cizí dítě, dal mu střechu nad hlavou a pomáhal mu. Po cca půl roce se Jirka rozhodl, že více méně utne veškerou komunikaci se svojí mamkou. K tomuto rozhodnutí jej přivedla především situace, kdy jel budoucí babičce hrdě oznámit, že se za několik měsíců stane poprvé tatínkem. Bohužel budoucí babička jeho nadšení nesdílela a nasadila tomu korunu slovy: 

"Hmmm, tak to teda gratuluju! Ale je Ti jasný, že Vám na malého nic neupletu, však Kamila a Ty si stejně nakoupíte samé značkové oblečení!". 

Opět - kdo mě zná, tak ví, že asi 80% mýho šatníku tvoří oblečení ze secondhandu, pak z výprodeje nebo basicových řad různých levnějších značek. 

Takže když jsme řešili formality s blížícím se porodem jako bylo stěhování, volba porodnice, dokupování výbavičky, víc a víc jsme přemýšleli, jak to vymyslet se jménem. Nechtěli jsme, aby náš syn nosil jméno po někom, s kým vlastně nemá žádný příbuzenský vztah, kdo je zapšklý, ze života nemá radost, neumí se hezky chovat ani ke své rodině, natož k cizím lidem, je plný zlosti, závisti, ostatním nepřeje nic dobrého a pro slovní i fyzické útoky si nejde daleko. Padlo proto několik návrhů - že si Jirka a já vezmeme příjmení jeho tatínka - Chovancovi. Nebo že si vezme moje příjmení - Šmerda. Nebo že si vezmeme příjmení mé mamky za svobodna - Celí. Že budeme Hrášci Skočdopole. Že budeme mít jméno Jirkové maminky za svobodna - Hrbáčová. Ale ani jedna z těchto variant se nám tolik nezamlouvala a tak padl návrh vymyslet si úplně nové příjmení. Chtěli jsme ale takové, které nás bude vystihovat, které se k nám bude hodit a bude souznět s naším životem. Do užšího výběrového kola postoupila příjmení ŠŤASTNÍ a VESELÍ (nepřipomíná Vám to náhodou Vánoce? :-D Nám dost, ale o to víc jsme to tak chtěli, protože termín porodu jsme měli právě na Vánoce - jak kouzelné!). Buď by mně zůstaly moje monogramy K. Š. nebo naopak Jirkovi zůstaly J. V.. Konečné rozhodnutí bylo na Jirkovi a tak vybral nové příjmení - VESELÍ. No uznejte sami - Kamila Víchová nebo Jiří Šmerda - nic moc, co....

Pak už jen zbývalo vyřídit formality na úřadech. Ke změně příjmení stačí pár jednoduchých kroků:

• zajít na příslušnou matriku dle trvalého bydliště;
• vyplnit žádost změny příjmení (většinou je již ke stažení na webových stránkách) - vyplňovali jsme i důvody, proč si chceme příjmení změnit. P. matrikářka chtěla i doplnit aktuální rodinné vztahy z Jirkové strany. V žádosti jsme uváděli, že bychom chtěli mít jednotné příjmení především kvůli našemu synovi, jenž se narodí mimo sňatek manželský. Naší žádosti bylo do několika dnů vyhověno. Telefonicky nám to sdělili a brzy jsme si jeli na úřad pro oficiální vyjádření, které nás opravňovalo k dalším krokům. Zaplatili jsme každý poplatek 1.000,- Kč.
• zažádali jsme si o výměnu OP, prozatím jsme dostali lístečky podobné jako dostanete při ztrátě, dále jsme čekali, než nám budou poštou doručeny nové RL;
• až jsme měli v ruce nové Rodné listy, v Brně jsme na matrice, která spádově patřila k vybrané porodnici, vyplnili formulář Přiznání otcovství. Takže už s novým příjmením jsme žádali o zapsaní Jirky na Jonáškův RL. 

Ulehčili jsme si tak papírování a lítání po úřadech po narození Jonáška, ušetřili jsme cca 500,- Kč za dopisování otce do RL a vyřizování změny příjemní Jonáška, protože by měl po narození automaticky moje. Takže svatba sice ještě nebyla, ale je v plánu.

Ať už uvažujete nad změnou příjmení z jakéhokoliv důvodu, vězte, že to není nic nesplnitelného. Všechno jde, když se chce. Myslím si, že příjmení o nás vypovídá stejně jako naše jméno, takže pokud s ním nejste spokojeni, určitě jděte do změny a třeba budete ve svém životě o kousek šťastnější.
My si žijeme svůj veselý život každý den a snažíme se užívat si ho na 100%, protože si moc dobře uvědomujeme, že náš čas tady je omezen a nikdo neví, kdy přijde konec...

Mějte krásné dny, buďte veselí a dělejte věci, co Vás rozveselí a jestli ani to nepomůže, zajeďte si to do Veselí nad Moravou nebo nad Lužnicí. :-) S láskou

Kam. V(v)eselá